Tumormarkery

Jako nádorové makery se označují látky, které jsou produkovány nádorem nebo jinými tkáněmi jako odpoveď na přítomnost maligního bujení v organismu. Většinou jsou vyplavovány do tělních tekutin, kde se dá vyšetřit jejich hladina.

Mezi tumormarkery se řadí:
– Onkofetální antigeny jako je CEA a AFP, fyziologicky produkované během nitroděložního vývoje – po narození se jejich produkce snižuje až zastavuje.
– Definované nádorové antigeny jako je CA 19-9, CA 15-3, CA 125, CA 72-4 a další. Označení CA znamená cyrbohydrat antigen, číslo za zkratkou charakterizuje specifickou monoklonární protilátku.
– Také určité hormony mohou být produkovány nádorem ve vysoké koncentraci – např.: HCG (choriogonadropin). Stanovení HCG známé jako gravitest, má v onkologii význam především pro diagnostiku nádorů varlat.
– I některé enzymy počítáme k nádorovým markerům – např. :gama – glutamyltransferáza nebo laktátdehydrogenáza nabo novější NSE ( neuron-specifická enoláza) – pozitivní u neuroblastomu a malobuněčného plicního karcinomu.
– Zvýšené hodnoty některých bílkovin ( ferritin, beta-2-mikroglobulin ) mohou též doprovázet tvorbu nádoru.

Vlastnosti, které by měl dobrý marker splňovat:
– Maximální specifita – tzn. vysoký podíl správně negativních pacientů a nízký výskyt falešně pozitivních. Zdravý jedinci by tedy neměly mít pozitivní výsledek.
– Dostatečná senzitivita – tzn. vysoké procento správně pozitivních pacientů.

Ideální stav je když všichni zdraví jedinci mají normální hodnota a všichni nemocní mají zvýšené hodnoty. Ve skutečnosti se obě křivky překrývají – část zdravých lidí má patologické výsledky a část nemocných má normální výsledky. Fakticky žádný dosud nalezený marker nedosahuje 100%specifity a 100% senzitivity. Z toho vzplívá, že tumormarkery nelze v žádném případě použít pro screeningové vyhledávání nádorových chorob v normální populaci.

Dále by měl marker splňovat podmínku dostatečného predikčního času – což je časový předstih průkazu zvýšení nádorového markeru imunochemickou metodou před klinickou diagnózou. Imunochemickými metodami lze prokázat nádor již o hmotnosti 1 mg (10000000 nádorových buněk)), zatímco biofyzikálními metodami se prokáže až nádor o hmotnosti asi 1 g. Proto největší význam tumormarkerů spočívá v kontrole průběhu nádorových onemocnění po chemoterapii popř. po úspěšné operaci. Pravidelné monitorování umožňuje průkaz recidivy a metastáz mnohem dříve než při použití RTG metod.

Je nutno si uvědomit možnou falešnou pozitivitu nádorových markerů. U řady benigních onemocnění (zejména GIT) zjišťujeme přechodně nebo trvale lehce zvýšené hodnoty. Naproti tomu pacienti s rozvinutým nádorem vykazují trvale se zvyšující hodnoty. U neléčitelných nádorů s v pozdním stadiu choroby nemá stanovení tumormarkerů žádný smysl.

Jednotlivá naměřená koncentrace tumormarkeru má velmi omezenou výpovědní hodnotu. U pacienta je nutné provést opakovaná po sobě jdoucí vyšetření a sledovat dynamiku změn hladin markerů v čase i v rámci normálních hodnot.Příčinou toho, že tumormarkery někdy nemohou být použity pro včasnou diagnostiku, spočívá v jejich nedostatečné specifitě a citlivosti. Oba tyto nedostatky však necharakterizují kvalitu diagnostické soupravy, ale složitost a rozmanitost maligního růstu. Výhodná je kombinace různých tumormarkerů podle charakteru nádoru, která zvyšuje senzitivitu, specifitu a klinickou spolehlivost

Přidat komentář