Podkožní porty

V 80. letech byl vyvinut kompletně podkožně implantovaný port, který minimalizoval nevýhody CŽK, jakou jsou např. výskyt infekčních komplikací, pravidelné převazy a četné proplachy…

Základní součástí každého portu je kapsle s aplikační komůrkou a portkatetr zavedený do zvoleného cévního přístupu. Komůrka je kryta speciální silnou membránou, která je konstruována až pro 2000 vpichů speciální jehlou, aniž by došlo k porušení nepropustnosti systému. Tyto speciální Huberovy jehly se od běžně užívaných jehel liší zkosením špičky jehly, která při svém průchodu nevyřezává kousky materiálu, a umožní tak zpětné zacelení punkčního otvoru v membráně. K dispozici jsou jak rovné nebo pravoúhle zahnuté jednorázové jehly pro dlouhodobou infúzní aplikaci opatřené křidélky nebo kloboučky, které usnadňují fixaci ke kůži.

Máme 2 druhy portů :

Venosní porty – jsou implantovány v místním znecitlivění nejčastěji punkční cestou infraklaviculárně do v. subklavia vpravo, konec portkatetru je umístěn na rozhraní horní duté žíly a pravé srdeční síně. Katétr je tunelizován do místa kapsy, která je umístěna nad pevným podkladem hrudní stěny v podkoží spíše blíže k hrudní kosti. Zde je ke katétru napojena vlastní kapsle potru, která by měla být přes kůži dobře hmatná, jizva pak situována mimo aplikační oblast.

Arteriální porty – zavádějí se nejčastěji do povodí a.hepatica propria. Důsledně se požaduje provedení aortografie před vlastní implantací s cílem odhalit anomální zásobení cílové oblasti a optimalizovat tak distribuční dosah podsystému. Upřednostňujeme perkutánní zavedení arteriálního portkatétru Seldingerovou metodou z třísla v jedné době při DSA, peroperační implantaci vyžadují laparotomii a celkovou anestézii používáme až jako metodu druhé volby. U obou metod je katétr vyveden do podkoží pod pravým žeberním obloukem, kde je napojena kapsle obdobně jako u portu venosního. Výhodou perkutánního zavedení je hlavně možnost jeho provedení v lokální anestézii a tím i výrazně menší zátěž pro klienta.

O porty pečuje středně zdravotní personál a tato péče je velmi důležitá. Je dobré, když se střička může seznámit se způsobem implantace, má možnost si port prohlédnout a osahat i mimo lůžko klienta. Potom je pro ni totiž mnohem snazší vyhmatat správně v podkoží vyvýšenou komůrku portu. Při jakékoliv manipulaci s portem je důležité dodržovat aseptické postupy.

Proplachy provádíme nejméně 1x za měsíc u arteriálních portů a 1x za 2 měsíce u portů venosních – pokud nejsou používány častěji např. k odběru krve. Jehlu je nutné zavádět vždy kolmo ke kůži, po překonání odporu membrány bychom měli cítit, že jehla narazila na dno komůrky. Aspirací se přesvědčíme o dobré průchodnosti systému. Jehlu podložíme čtverečkem a ke kůži fixujeme pomocí náplasti. Jehla by se měla vyměnit každých 48 hodin. Každou aplikaci léku či odběr krve vždy ukončíme proplachem 20 ml Fyziologického roztoku a aplikací 5 ml heparinové zátky o koncentraci 5000j/100ml. Při vytahování jehly musí být píst stříkačky pod tlakem, abychom zamezili zpětnému nasátí krve do špičky portkatétru při průchodu jehly membránou. Před každou sérií chemoterapie by měla být provedena RTG kontrola polohy katétru a těsnosti portsystému.

Komplikace spojené se zavedením portu :

Infekční komplikace – patří mezi nejzávažnější. Můžeme ji rozdělit na infekci v místě vpichu, infekci podkožní kapsy a katétrovou sepsi. Infekce se projevuje zarudnutím nad portem, bolestivostí a zvýšenou teplotou. Při včas zahájené léčbě je prognosa této komplikace dobrá. Léčíme to ATB a do přeléčení se nutno zamezit vpichům do portu. Pokud léčba selhává i po 14 dnech je nutné portsystém vyjmout.

Trombotické komplikace – mohou se týkat portkatétru nebo cévy. Do které je katétr zaveden. Provádí se tedy buď trombolýza do portu nebo streptokynáza s následnou 7 – 10 denní kontinuální heparinizací. Při neúspěchu trombolytické léčby se portsystém vyjímá, jinak by byl spíše zdrojem dalších komplikací. Tyto komplikace se spíše vyskytují u klientů, kterým jsou apklikovány převážně krevní deriváty.

Migrace kapsle – je méně častou komplikací. Pozoruje se spíše u obézních klientů, kdy port může být velmi obtížně napíchnutelný. Často je tedy nutné provést operační revizy kapsy s opětovnou fixací portu k pevné spodině.

Důvodem neprůchodnosti portu může být také zalomení portkatétru v místě dlouhodobého namáhání. Tyto potíže se řeší chirurgicky.

Závěrem :

Samotní klienti aplikovaný port velmi dobře snáší a je pro ně příslibem dobré kvalitní péče a prodloužení života. Proto musíme důkladně klienty o všem poučit, seznámit je s velikostí implantátu a jeho typem. Nejlepší je klientovi před odchodem z nemocnice dát knížečku – tzv. PORT – PASS, ve které najde to, co potřebuje vědět. Do této knížečky se také zaznamenává každý proplach, komplikace, kontrola pod RTG.

Přidat komentář