Nízkomolekulární hepariny

• sou v široké míře užívány k prevenci vzniku hluboké trombósy a plicní embolie u pacientů po ortopedických, gynekologických a obecně chirurgických výkonech
• K jejich přednostem patří vyšší biologická dostupnost
• Jejich antikoagulační účinek je lépe předvídatelný a podstatně prodloužený

Indikace:

• Prevence tromboembolických onemocnění v poop. Období
• Léčba rozvinuté hluboké žilní trombósy
• Revence krevního srážení během hemodialýzy
• Léčba NAP, CMP ( ischemická )

Způsob podání:

• Podává se většinou 2x denně po dobu 7 dnů
• Podává se subcutánně
• Dávkování se určuje dle váhy pacienta
• Injekce se vpichuje do podkoží v oblasti břicha, střídavě vlevo, vpravo ( v okolí pupku )
• Jehla musí vniknout v celé délce kolmo do kožní řasy vytvořené mezi palcem a ukazovákem podávajícího zdravotníka
• Řasa musí být udržována po celou dobu podání
• NEASPIROVAT !!!

Během léčby se musí sledovat:

• KO – trombocyty ( 140 – 400 x 10 na 9 / l )
• INR – poměr koagulačního času u nem. a koagul.času u konkrétního vzorku
• APTT – doba, za kterou se krev srazila

Standartní heparin se vyrábí ze zvířecích sliznic ( ze střev, sliznic vepřů nebo krav . Antikoagulační účinek popsal v roce 1916 McLean.Názvy : CLEXANE, FRAXIPARINE

Nežádoucí účinky:

• krvácení
• poheparinová trombocytopenie ( nedostatečná tvorba destiček )
• osteoporosa
• kožní nekrózy – jsou vzácné