Kardiální markery

Vyšetření kardiálních markerů pomáhá stanovit:
– diagnózu akutního IM
– pomáhá odlišit akutní IM od jiných forem ischemické choroby srdeční či od jiné příčiny bolesti na hrudi
– zpřesňuje diagnostiku komplikace IM včetně opakovaného infarktu – reinfarktu
– pomáhá určit velikost infarktového ložiska a tedy i prognózu – svým průběhem charakterizuje proběhlou rekanalizacicévy s perfůzí ischemického ložiska

Diagnostika IM se velmi zlepšila s nástupem stanovení enzymů v sedmdesátých letech. Tyto testy nespňovaly sva základní požadavky, co nejrychlejší vzestup po koronární příhodě a co nejvyšší specifičnost pro myokard. Např.:ALT se zvyšuje při jaterním onemocnění, AST a CKpři poškození svalů včetně svalové námahy, LD se zvyšuje při hemolýze. Klasické testy tedy nejsou příliš specifické a provádějí se spíše z tradice.

Moderní kardiální markery, ke kterým patří myoglobin, CK-MB-hmotnostní a troponiny T a I, jsou velmi specifické i když dražší. Jsou běžně dostupné STATIM, což je důležité pro rychlou diagnostiku.

Typická kinematika kardiálních markerů při IM nám udává, že nejrychlejší odezvu má MYOGLOBIN, vzestup je již po 2 hodinách, je tedy časným markerem kardiálního poškození. Z těchto vyšetření je to vyšetření nejméně specifické, je též zvýšené při svalovém poškození.Izoforma CK-MB-mass roste asi po 4 hodinách a jeho vyšetření je v laboratořích nejméně rozšířeno. TROPONIN, jehož hodnoty se objevují v krvi nejpozději ( po 12 hod.) a vracejí se k normě velmi pomalu ( až dva týdny), má tedy nejširší diagnostické okno a může diagnostikovat i starší IM.

V současné době se kombinace těchto tří nových kardiomarkerů jeví jako nejlepší pro potvrzení či vyloučení IM.

Přidat komentář