Kanylace periferní žíly

Historie venepunkce sahá do 17. století, kdy byla zveřejněna první zpráva o aplikaci nitrožilní injekce člověku. První periferní žilní kanyla v té podobě, jak ji známe dnes, byla na evropský trh uvedena roku 1968. Od této doby se její používání rozšířilo přes oblast intenzivní péče i na standardní lůžková oddělení. Samotná aplikace se přesunula do kompetence středních zdravotnických pracovníků. Při zavádění periferní žilní kanyly musíme postupovat podle standardů daného oddělení.

Jak taková kanyla vlastně vypadá:

Základní části kanyly:
– průhledná komůrka na sledování toku krve
– injekční port s odklápěcím krytem – není u každého typu
– fixační křidélko – není u každého typu
– umělohmotný katétr
– ochranná pochva
– kovová punkční jehla s hrotem
– zátka
– Luer Lock zakončení hrdla pro dokonalé spojení s infúzním setem

Injekční port:
umožňuje podávání i.v. injekce přes jednocestný ventil, který zároveň brání zpětnému toku krve a infúzních roztoků.

Indikce pro zavedení žilních periferních kanyl :
– aplikace infúzí nebo transfúzí
– aplikace injekčně podávaných farmak
– odběr krve k diagnostickým účelům

Návod na zavedení i.v. kanyly
Veškeré naše intervence by měly začínat rozhovorem s klientem. Informovanost klienta je velmi důležitá a my bychom na ní neměli zapomínat. Klient by měl vědět, co je to za výkon, proč je nutné jej provést, zda to bude bolestivé, na jak dlouho to má a k čemu je to vlastně dobré. Měli bychom mu dát také možnost, aby se nás mohl zeptat na cokoliv, čemu nerozuměl. Tímto rozhovorem si také částečně získáme spolupráci klienta a o to bude výkon jednodušší. Tím, že si s klientem budeme povídat a nebudeme na něho spěchat také získáme jeho důvěru a on sám bude klidnější.

Po rozhovoru následuje příprava pomůcek:
– kanyly s vhodným průsvitem
– desinfekce
– škrtidlo
– tampóny a čtverečky
– rukavice
– emitní miska
– fixační lepení
– infúzní roztok s infúzním setem, adaptorem nebo mandrén
– buničina na podložení místa
– dokumentace

Všechny tyto pomůcky bychom si měli připravit na vozík a nebo na tácek, abychom na nic nezapomněli, neběhali sem a tam a aby se pomůcky potom neválely v pacientově posteli, na nočním stolku a podobně.

Dále je důležité zvolit polohu, která je vhodná k tomuto výkonu. Nejlepší je poloha vleže. Dále je vhodnou polohou poloha v sedě s nataženou končetinou podepřenou v lokti.

Volba místa vpichu :
Při volbě vhodného místa pro zavedení kanyly je potřeba brát v úvahu celkový stav klienta, plánovaný terapeutický výkon, velikost kanyly a stav žilního systému klienta. Vhodné jsou, u dospělých, žíly na hřbetu ruky, předloktí a v okolí loketní jamky, ale i okolí loketní jamky se nedoporučuje z důvodů možných komplikací vzniklých v důsledku pohybu kanyly v žíle. Žíly na dolních končetinách by měly být použity pouze v nezbytných případech. U kojenců se kanyla aplikuje do žil v oblasti hlavičky.

Výběr intravenosních kanyl :

Pro výběr kanyly jsou důležitá 2 hlediska :
1. předpokládaný terapeutický postup – jaké léky, po jakou dobu a jakou rychlostí budeme podávat
2. poměry periferního žilního systému

Obecným pravidlem je použít pro každou aplikaci kanylu co nejmenšího průměru a délky. Menší kanyly umožňují větší průtok krve a tím rychlejší ředění přiváděného léku. Malá kanyla také snižuje riziko mechanického dráždění žíly a je menším traumatem pro klienta. Zapamatujme si, že kanyla nikdy nesmí obturovat vnitřní průsvit žíly.

Pokud už máme zajištěny veškeré pomůcky potřebné k výkonu, tak si umyjeme a odesinfikujeme ruce a vezmeme si rukavice. Klientovi zaškrtíme končetinu, nad místem vpichu, škrtidlem a najdeme vhodnou žílu pro aplikaci. Nedostatečnou náplň žil můžeme zlepšit pobídnutím klienta k tomu, aby otvíral a zavíral pěst, snížil polohu končetiny, dále můžeme dráždit žílu poklepem nebo na končetinu můžeme přiložit teplý obklad. Když jsme si tedy našli vhodnou žílu pro aplikaci, tak místo vpichu řádně odesinfikujeme. Čištění provádíme jemně a necháme vše důkladně zaschnout. Na odesinfikovanou plochu už nesaháme.
A teď již přistupujeme k samotnému zavedení kanyly. Zkontrolujeme celistvost kanyly a její hrot. Kanylu uchopíme tzv. tříbodovým úchopem

který zajišťuje stabilitu. Žílu si fixujeme natažením kůže, aby se nám žíla nepohybovala a neuhýbala před hrotem jehly. Zavedeme kanylu do žíly pod úhlem 30° – 40° ke kůži ve směru průběhu žíly. Vlastní vstup jehly do žíly indikuje přítomnost krve v signální komůrce kanyly.jehlu dále nezavádíme, pouze pomalu vsunujeme plastikovou kanylu do žíly. Po celém zavedení uvolníme škrtidlo a stlačíme žílu v oblasti před kanylou – tímto zabráníme úniku krve z kanyly. Po té napojíme na kanylu infúzní set a nebo ji uzavřeme mandrénem. O tom, zda jsme v žíle se také přesvědčíme tím, že pustíme klientce do žíly infúzní roztok. Pokud je vše v pořádku můžeme kanylu fixovat ke končetině klienta. K tomu nám slouží fixační lepení, např. Veca – C. Fixace musí být velmi pečlivě provedena, neboť každý pohyb kanyly dráždí stěnu žíly a tím vzniká zánět.

Máme několik možností krytí :

Okluzivní krytí
– přilnavé, pro vodu nepropustné, průhledné. Nevýhodou je, že je neprodyšný pro vlhkost, kterou klient vylučuje. Tím dochází k tvorbě ideálních podmínek pro množení bakterií.

Neokluzivní krytí
– je to krytí místa vpichu sterilním čtvercem. Nevýhodou je, že se dá použít pouze krátkodobě, propuští vlhkost a nepřilne po celém obvodu k povrchu kůže.

Krytí Veca – C
– vyrobené z hypoalergenní tkaniny, která umožňuje volnou cirkulaci vzduchu. Pod kónus a křidélka kanyly se aplikuje tampónek, který zabraňuje otlakům kůže a odnímá z kůže vlhkost. Fixaci, zajišťuje perforovaná aluminovaná folie, která se přikládá na kónus kanyly. Sledování místa vpichu umožňuje polyuretanové okénko nad místem vpichu. Toto krytí můžeme u klienta nechat tak dlouho, jako kanylu. Vyměníme ho pouze pokud je znečištěné.

Kanylu kontrolujeme minimálně jednou denně. Klienta informujeme o šetrné manipulaci. Veškeré údaje o zavedení kanyl se musí řádně zapisovat do dokumentace.

Je důležité, aby tam bylo zapsáno :
– datum a čas zavedení
– v jaké končetině je kanyla zavedena
– upřesnit její zavedení
– kolikátý den je kanyla zavedena
– na kolik pokusů byla zavedena
– kdo výkon prováděl
– podpis sestry

Dále se zaznamenávají :
– převazy kanyl
– komplikace
– zrušení kanyly

Komplikace, které mohou nastat :
Při každém zavedení intravenosní kanyly musíme počítat s tím, že by mohli nastat určité komplikace.

1. Flebitida – zánět žil
je nejčastější komplikací, která je spojená se zaváděním i.v. kanyl. Tato komplikace se projevuje bolestivostí, citlivostí, otokem, zarudnutím až hnisáním v průběhu žíly. Vznik flebitidy ovlivňuje řada faktorů a patří sem např. celkový stav klienta, infekční komplikace spojené s následnou léčbou, velikost kanyly, místo a provedení, ponechání kanyly a způsob provedení fixace.

2. Extravazace
je to pronikání látek mimo cévní řečiště. Některé látky, které se dostanou mimo tu cévní stěnu také mohou způsobit tkáňovou nekrózu. Pronikání mimo cévní řečiště napomáhají např. ohyby paže, těsná fixace a nebo naopak nedostatečná fixace.

3. Hematomy
nejčastěji vznikají jako následek špatného zavádění kanyly a nebo jejího odstraňování. Tvorbě hematomů po vytažení kanyly lze zabránit stlačením místa a si na 3 minutky.

4. Chybná intraarteriální punkce
je to nejnebezpečnější komplikace, ale je naštěstí méně častá. Může vést k nekróze tkáně, ke ztrátě končetina a nebo až ke stavu, který vysoce ohrožuje klienta na životě. Typický je pulzující charakter krevního sloupce v kanyle a také zpětný tok světle červené pulzující krve po uzavření infúzní linky. Hlavní projevem je bolest a modravé a bílé zabarvení končetiny. Pokud bychom měli podezření na tuto komplikaci, je nutné okamžitě přerušit výkon.

5. Embolie
– je velmi vzácná. Může nastat tehdy, jestliže vznikne negativní tlak v žíle, leží-li místo punkce nad úrovní srdce a nebo jestliže je v infúzní soupravě velká vzduchová bublina a ta je aplikována do žíly. Embolie ale může také vzniknout, pokud prostřikujeme neprůchodný katétr.

Indikace pro výměnu nebo odstranění kanyly :
– ukončení léčby
– kontaminace nějaké části infúzní soupravy
– po transfúzi krve
– pokud jsou nějaké známky místní žilní reakce
– pokud má klient zimnici a zvýšenou teplotu
– extravazace
– neprůchodná kanyla
– kanyla zavedená v terénu
– pokud uplynula doba pro zavedení kanyly dle standardu

Ještě jednou stručný návod pro aplikaci :
1. informovanost klienta
2. příprava pomůcek
3. upravit polohu klienta
4. zaškrtit končetinu
5. vyhledat žílu
6. odesinfikovat místo vpichu
7. fixovat žílu
8. zavést kanyly do žíly
9. uvolnit škrtidlo
10. napojit infúzní set nebo uzavřít mandrénem
11. fixovat kanylu
12. zabezpečit polohu
13. dokumentace
14. monitoring

Ošetřovatelský proces při zavádění intravenózní kanyly

1. Identifikace klienta
– paní K. ve věku 37 let
– paní K. byla hospitalizována pro plánovanou apendoktomii
– dnes je první den po operaci a její stav se zhoršil, má vysolé teploty a proto lélař předepsal podávání antibiotik i.v.
– paní K. má ze zavedení kanyly trošku strach

2. Získávání informací
– s jakým onemocněním se paní K. léčí
– zda už někdy jí byla zaváděna i.v. kanyla
– zda zná pojem i.v. kanyla
– zda nemá strach ze zavádění i.v. kanyly
– důvod proč je i.v. kanyla zaváděna
– jaký je stav její pokožky a jaké má žíly
– zda je dostatečně informována o zavedení i.v. kanyly a zda má ještě nějaké dotazy k tomuto výkonu
– zda je klientka alergická na různé druhy desinfekce

3. Pomůcky k zavedení
– kanyly s vhodným průsvitem
– desinfekce
– škrtidlo
– tampóny
– rukavice
– emitní miska
– fixační lepení
– infůzní roztol s infůzním setem a adaptorem
– buničina na podložení místa
– dokumentace

4 . Potencionální ošetřovatelské diagnózy
– úzkost a strach z důvodu neinformovanosti – riziko vzniku infekce v souvislosti s nedodržením aseptických postupů – snížená soběstačnost v souvislosti s podáváním léků do kanyly – bolestivost v souvislosti se špatným zavedením – paravenózní podání v souvislosti se špatným zavedením kanyly

Přidat komentář