Liposukce

Liposukce je jedním z nejvyužívanějších zákroků plastické chirurgie či estetické dermatologie, která se provádí miniinvazivní chirurgickou metodou nebo neinvazivní metodou, jež je stále populárnější. Základní charakteristikou liposukce je formování postavy pomocí odsávání ložisek tuku z podkoží nebo narušením tukových buněk ultrazvukem zvenčí (přes kožní povrch), jež jsou následně odváděny lymfatickým systémem pryč z těla. Ložiska tuku jsou nejčastěji odsávány a odstraňovány ultrazvukem z oblasti břicha, boků, hýždí, stehen, paží, ale i brady a kolenou. Liposukci dělíme na klasickou, vibrační, laserovou a ultrazvukovou. Dále liposukci rozlišujeme na suchou a vlhkou.

Komplexní služby neinvazivní estetické dermatologie, tj. účinné a bezpečné zákroky a ošetření bez operativního zásahu jako jsou liposukce zmražením, liposukce 3. generace, new age facelift, bodylifting, odstranění vrásek, jizev a strií, odstranění pigmentových skvrn, odstranění celulitidy a otoků, mezoterapie kyselinou hyaluronovou, vyplnění vrásek a botox, redukce podbradku a paží, prodlužování řas, prodlužování vlasů aj. nabízí i salóny firmy YES VIP s.r.o. s odkazem na webové stránky www.yesvisage.cz.

Převratnou změnu do neinvazivního boje s tuky přináší doposud nejúčinější neinvazivní bezbolestná liposukce ve formě liposukce zmražením, tzv. kryolipolýza. Liposukce zmražením je nechirurgická a bezbolestná inovativní technologie vyvinutá k redukci podkožního tuku ochlazováním tukových buněk. Výhodami kryolipolýzy od jiných neinvazivních metod hubnutí jsou redukce tuku min. o 25% u všech zájemců o liposukci zmražením již po první proceduře, žádná potřeba držet speciální dietu a není nutné dodržovat pitný režim ani pohybovou aktivitu. Výsledkem je výborně zformovaná postava díky navždy odstraněných tukových buněk. Poté, co zájemce o kryolipolýzu dosáhne stabilní hmotnosti, tak je výsledek trvalý.

Výživa a vyprazdňování v těhotenství

Výživa v těhotenství

Dítě má jediný zdroj výživy – maminku. To znamená, že během nastávající maminky by měly mít stravu ještě pestřejší a vyváženější než kdykoliv jindy. Nemusí proto nějak moc plánovat a ani jíst za dva, jak se někdy říká. Stačí když se soustředí na to, aby jejich strava byla pestrá, pokud možno syrová. To samo zajistí přísun všech potřebných živin. Dítě v děloze rychle roste, množství výživných látek, které dostává matka, se proto musí přiměřeně zvýšit. Největší spotřeba živin je samozřejmě v posledních měsících těhotenství. Maminka by se měla zamyslet kolik zdravých pokrmů denně sní a zda jí či pije něco, co by dítěti mohlo škodit. Podle toho potom může upravit svůj jídelníček.
Těhotenství a kojení je pro ženský organismus nesmírná zátěž a klade zvýšené nároky na výživu. Obecně vzato, potrava poskytuje tělu tři důležité složky nutné pro jeho funkci:
1. základní stavební materiál pro výstavbu tkání; tuto funkci naplňují především bílkoviny (proteiny)
2. energii
3. látky, které nemají ani jednu z uvedených funkcí, ale jsou nutné ke správné funkci buněk a orgánových systémů; do této skupiny patří vitaminy a minerální látky včetně stopových prvků
Základním stavebním materiálem jsou bílkoviny
Všechny živé tkáně jsou postaveny z bílkovin, proto je příjem jejich dostatečného počtu zcela nezbytný pro normální růst plodu, vývoj placenty, zvětšování dělohy a vývoj prsů. Zvýšená potřeba bílkovin se projeví nejdříve. Již počínaje 2. měsícem těhotenství musí těhotná přijmout v potravě více o 0,8 g bílkovin na 1 kg váhy, to odpovídá minimální celkové dávce 1,3 g/kg/den. Pro představu: pro šedesátikilovou osobu, kdyby nejedla nic jiného, to představuje necelých 400 g libového hovězího. Protože zpravidla ještě něco jiného jí, mělo by stačit denně 180 – 250 g masa. Hojně bílkovin je samozřejmě i v mléčných výrobcích a vejcích (cholesterolu v nich obsažených se těhotná bát nemusí). Proteiny jsou ve značném množství obsaženy sice i v luštěninách, ale rostlinné bílkoviny nejsou plnohodnotné, protože jim chybí některé tzv. esenciální aminokyseliny, které potřebujeme pro výstavbu svých tkání a jež si přitom naše tělo neumí vytvořit.

Kalorií bývá dostatek
Další klíčovým momentem výživy v těhotenství je příjem energie. Zatímco v kvalitativní skladbě potravy je stále co zlepšovat, pokud jde o její energetický obsah, můžeme konstatovat, že většina těhotných žen u nás se přejídá. Ve skutečností totiž žena během prvních tří měsíců gravidity prakticky vůbec žádné navýšení energetického příjmu nepotřebuje. To znamená, že žena lehce pracující by měla dostat asi 9000 kJ denně, středně těžce pracující asi 10 000 kJ a asi 11 000 kJ by měla potravou přijímat žena s fyzicky namáhavou prací, ale takových je mezi těhotnými málo (ostatně takovou práci těhotným zakazuje příslušné vládní nařízení). Teprve od 4. měsíce těhotenství stoupá potřeba asi o 1200 kJ na den, celkově tedy by průměrná těhotná měla sníst takových 11 000 kJ denně, při kojení potom ještě více, asi 12 000 kJ. Co je to těch 1200 kJ navíc? Asi 4 decilitry mléka, nebo 10 dkg sýra, a nebo (mohu-li věřit údaji na obalu) jedna taková ta kudrnatá vietnamská nudlová polévka. Tedy celkem nevelké množství běžné stravy. Za zmínku stojí, že energeticky náročnější je později kojení již narozeného dítěte. Podle doporučení WHO požadavky organismu během prvních tří měsíců stoupají o téměř 3000 kJ. Protože však české ženy nebývají na hranici podvýživy a poměrně záhy začínají své potomky šidit průmyslově vyráběnými náhražkami mléka (které potomkům obvykle šmakují mnohem více než pravé přírodní mateřské), postačí navíc asi 1500 kJ denně, protože asi 1/3 může být kryta energetickými rezervami, tedy zužitkováním tělesného tuku.

Váhový přírůstek – noční můra budoucí matky
S kalorickým příjmem úzce souvisí problém hmotnostního přírůstku, největšího strašáku těhotných, které si svůj požehnaný stav zpestřují listováním prestižními časopisy, plnými fotografií vychrtlých krasavic. Těhotná přibere, s tím se nedá nic dělat. Ne všechno je ovšem tuk. Tak například jen dítě, plodová voda, placenta a děloha, to vše představuje na konci těhotenství asi 5,2 kg. Spousta toho je i tělesná voda: jen objem krve stoupne o 30%, to je 1,5 kg navíc, podstatně více pak činí voda mezibuněčná, obsažená v tkáních. A teprve ten zbytek je podkožní tuk, energetická rezerva pro budoucí kojení.

Váhový přírůstek je individuálně variabilní. V grafu jsou modře vyznačeny meze jakýchsi “normálních” hodnot. Možná někoho napadne, jakéže rozmezí normálních hodnot, když je jasně stanovena doporučená hodnota 12,5 kg. Jde o to, že přírůstek váhy v těhotenství je dán nejen tukem, ale i zmnožením tělesné vody. Tady hraje roli individuální dispozice a hormonální stav organismu, tedy faktory, které nelze ovlivnit příjmem potravy. Proto je udáváno, že celkový hmotnostní přírůstek v těhotenství může být za normálních okolností 8-20 kg. Do něj se vejde většina těhotných žen, ale neznamená to, že vzácněji nemůže přírůstek činit více nebo méně; v literatuře jsem se setkala dokonce s tvrzením, že jakýkoliv přírůstek v rozmezí 0,5 – 29,5 kg může být normální. Zdánlivě nadměrné přibývání na váze tedy nemusí být vždy způsobeno přílišným hromaděním tuku v důsledku přejídání, může to být hormonálně podmíněné zadržení vody. Co tedy poradit ženám? Doporučení je jednoduché: otěhotnět bez nadváhy a jíst pak jen o málo méně, než před graviditou

Velikost hmotnostního přírůstku se má odvíjet od indexu hmotnosti ( BMI – body mass index ) před graviditou. Tento ukazatel lze snadno vypočítat podle následujícího vzorce:

BMI = výchozí hmotnost
————————–
tělesná výška ( v m )
Body-mass index před začátkem těhotenství (kg/m2). Ideální přírůstek hmotnosti (kg)
18,5 – 19,9 12,5 – 18
20 – 25,9 11,4 – 16
více než 25,9 7 – 11,5
Obezita v těhotenství (nad 120% ideální hmotnosti) výrazně zvyšuje riziko různých komplikací. Těhotenská cukrovka, vysoký krevní tlak, žilní onemocnění, větší pravděpodobnost operativního porodu a vyšší riziko poškození dítěte během porodu jsou jen některé z nich. Novější studie naznačují i možnou souvislost s některými vrozenými vadami plodu. Naproti tomu ani podváha v těhotenství není ideální. Žena s nedostatečným váhovým přírůstkem rodí děti s nižší porodní váhou , ať již v důsledku předčasného porodu nebo tzv. hypotrofie. Oba dva faktory s sebou nesou vyšší riziko úmrtí dítěte během porodu. Proto velmi důrazně varuji před pokusy o redukční diety během těhotenství.

Bílkoviny – maso, mléko, mléčné výrobky, luštěniny, obilniny (cereálie) a výrobky z nich. Vyšší biologickou hodnotu mají živočišné bílkoviny, rostlinné jsou chudší na esenciální aminokyseliny, což je jeden z důvodů, proč se v těhotenství nedoporučují přísné vegetariánské diety. Kvůli tomu, abyste nedodaly svému tělíčku s živočišnými bílkovinami příliš mnoho tuku, se snažte jíst maso libové (drůbeží nebo králičí), mléčné výrobky a nízkotučné mléko. Nevhodné jsou uzeniny, protože obsahují velké množství tzv. skrytého tuku a příliš mnoho soli.

Především je nutné zajistit dostatečný příjem vápníku, zejména pro výstavbu kostry rostoucího plodu. Potřeba stoupá z 800 mg/den na asi 1200 mg/den. Takové množství je obsaženo např. v 1 litru mléka. Vedle vápníku je třeba pamatovat i na příjem hořčíku. Má protikřečový účinek, zajišťuje dobrou činnost svalů a zmiňuje se i jeho antidepresivní účinek; podílí se tedy na odstraňování pocitů úzkosti, kterým trpí nejedna těhotná. Hořčík obsahují mandle, para ořechy, celozrnné výrobky, sojové boby, pivní kvasnice, humři atd. atd. a denní spotřeba je asi 350 mg. Dalším potřebným minerálem je železo, nutné jak k vyšší tvorbě červených krvinek matky, tak tkání plodu. V těhotenství se potřeba zvyšuje z 18 mg až na 50 – 80 mg/den. Tato dávka nebývá obsažena v běžné stravě, proto je vhodné podávat železo od 4. měsíce v dávce asi 30 mg/den, případně i více. Při užívání přípravků železa je však sníženo vstřebávání zinku, proto se doporučuje konzumovat potraviny s vysokým obsahem tohoto prvku – celozrnné výrobky, mléčné produkty, vejce, mořské ryby. Jeho doporučená denní spotřeba je 20 mg a při nedostatku studie prokázaly slabou porodní činnost, předčasné porody a větší výskyt novorozenců s nervovým poškozením.

Velká pozornost je dnes věnována příjmu jódu. Jako vnitrozemský národ patříme k populaci ohrožené jeho nedostatkem. Náš denní příjem činí ne více než 50 m g, zatímco těhotná by měla potravou přijímat minimálně 150 mg denně, jinak je snížena tvorba hormonů štítné žlázy a to vede k poruchám psychoneurologického vývoje dítěte s následným omezením jeho duševních schopností. Jodidování kuchyňské soli nestačí, proto je vhodné těhotným ženám doporučit konzumaci mořských produktů (filé, sardinky, makrely a pod.) alespoň dvakrát týdně. Při kuchyňské přípravě je vhodné si uvědomit, že jód při vaření přechází ve značném množství z masa do vývaru.

Další důležitou složkou v potravě je vláknina. Ta je jedním z důležitých částí potravy, která zlepšuje zažívání a má blahodárný vliv na případnou zácpu. Základem jsou celozrnné pečivo, cereálie a pochopitelně ovoce a zelenina.Z vitamínů jsou pro těhotné ženy zejména důležité některé vitamíny ze skupiny B. Především je to vitamín B12 neboli cyanokobalamin, nutný pro tvorbu červených krvinek plodu. Denní spotřeba stoupá asi na dvojnásobek a do organismu ho lze dodat pokrmy z mořských ryb a jater, méně je ho ve vejcích a mléce. Posledním vitamínem, jehož chybění se může v těhotenství projevit, je pyridoxin, vitamín B6. Projevem nedostatku mohou být křeče v nohou, strnulost a brnění v rukou a nohou. Těhotným se doporučuje asi 20 mg denně a obvykle stačí přirozený příjem v potravě. Ve větším množství se vyskytuje zejména v pivních kvasnicích, slunečnicových semenech, sóji, dále pak v játrech, ale i jiných potravinách. Jeho obsah ovšem klesá nejen tepelnou úpravou, ale i zmrazováním.

Doporučený přívod vybraných živin na den od 4. měsíce těhotenství

Živina Potřeba
Biotin 300 – 800 mcq
Bílkoviny 60-90 g
Tuky 30 % energetického přívodu
Vápník 1200 mg
Chrom 50 – 200 mcq
Meď 1 – 4 mg
Selen 25 mcq – 100mcq
Hořčík 300-450 mg
Železo 30 mg
Zinek 15 mg
Jód 230 µg
Vitamín A 700-1100 µg RE*
Vitamín D 400 I. U.**(= 10 µg)
Vitamín E 14 mg tokoferolu
Vitamín Bl – thiamin 1,5 mg
Vitamín B 2 – riboflavin 1,8 mg
Vitamín B 6 – pyridoxin 2,6 mg
Vitamín B 12 – kobalamin 3,5 µg
Vitamín C 100 mg
Vitamín K 100 mcq – 5mg
Niacin 17 mg
Kyselina pantothenová 6-10 mg
Kyselina listová 400 – 800 mg
*RE = ratinol ekvivalent
** I.U. = mezinárodní jednotka

Velký význam v těhotenství má kyselina listová. Kyselina listová je vitamín nezbytný pro krvetvorbu. Při nedostatku se u těhotných žen vyskytuje megaloblastová anémie (chudokrevnost provázená přítomností velkých nezralých červených krvinek v kostní dřeni). Kyselina listová hraje významnou roli v prevenci závažných vrozených vad nervové soustavy. Odhaduje se dokonce, že pomocí kyseliny listové lze předejít 50 – 60 % těchto případů. Zabezpečit dostatečný přívod kyseliny listové je žádoucí hned od počátku těhotenství nebo ještě lépe už před otěhotněním. Obecně se doporučuje denní přívod kyseliny listové v rozsahu 400 – 800 mg.. Toto lze pokrýt potravinami, které přirozeně obsahují vyšší koncentrace kyseliny listové a jsou to: kapusta, brokolice, zelený salát, chřest, špenát, droždí, sója, fazole, obilné výrobky). Pozor – kyselina listová je dosti citlivá na teplotu, světlo a kyslík, takže při přípravě stravy může docházet k významným ztrátám vitamínu! K nim při vaření dále přispívá vyluhování kyseliny listové do vody, pokud je tato následně slita a ke konzumaci dále nevyužita. Pro zajištění dostatečného zásobení kyselinou listovou připadá eventuálně v úvahu doplňování vhodným vitamínovým preparátem. U žen s vyšším rizikem (matky, které již dříve měly dítě s vrozenou vadou neurální trubice) se doporučuje po genetické konzultaci a základním laboratorním vyšetření doplňování dávkou 4 mg kyseliny listové na den po dobu nejméně od dvou měsíců před otěhotněním do 3. měsíce těhotenství.

Obsah kyseliny listové ve vybraných potravinách (na 100 g jedlého podílu)

Potravina 100 g Kyselina listová µg Potravina 100 g Kyselina listová µg
chřest 100 – 155 housky 36
kapusta 50 – 85 žitný chléb 16
kapusta růžičková 30 – 182 žitná mouka 15
špenát 80 -145 droždí čerstvé 1250
salát hlávkový 20 – 75 meruňky 3,0 – 3,6
řepa červená 20 – 110 třešně 6 – 75
paprika 60 jahody 5 – 65
hrášek 20 – 159 maliny 5 – 30
fazolky 42 – 70 rybíz červený 11
rajčata 5 – 44,5 rybíz černý 16
brambory 6 – 20 angrešt 19
mrkev 10 – 55 avokádo 30
celer 76 datle sušené 21 – 25
květák 30 – 125 grapefruit 3 – 11
brokolice 111 hroznové víno 6 – 43
čínské zelí 79 ananas 4
pórek 103 mango 36
zelí 20 – 35 pomeranč 5 – 42
okurka 6 – 27 banán 10 – 17
dýně 4 – 36 fíky sušené 14 – 30
fazole 187 kiwi nezjištěno
hrách 151 citron 6,30 – 7
čočka 168 lískové oříšky 71
sója 54 – 240 vlašské ořechy 66 – 77
sójové mléko 1 arašídy 34
tofu 15 kokosový ořech 30
žampiony 25 mléko 4,65 – 6,7
pšeničné klíčky 331 – 520 jogurt 12
chléb bílý 15 hovězí maso 3 – 10
rýže 16 – 29 maso vepřové 2,5
müsli 140 ledviny vepřové 93
ovesné vločky 60 – 87 vejce 8 – 67
mouka pšeničná 16 – 50
Pyramida výživy :
Maso, masné výrobky, ryby, drůbež, vejce: 2 – 3 porce denně 1 porce = 50 g masa, 1 vejce
Mléko a mléčné výrobky 3 – 4 porce denně 1 porce = např. 250 ml mléka, 50 g sýra
Ovoce 3 porce denně 1 porce = jablko, kiwi, banán, omeranč, aj.
Zelenina 400 g denně, raději zeleninu syrovou či krátcedušenou, saláty s olejovou zálivkou
Přílohy obiloviny, rýže, luštěniny, těstoviny pekárenské výrobky, ořechy 7 porcí denně
l porce = krajíc chleba, houska, rohlík, 125 g vařených brambor, rýže, knedlíků, těstovin, raději celozrnné pekárenské výrobky

Jak si vybírat vitamínové doplňky…
Proč jsou vysoce kvalitní přírodní vitamíny pro maminky tak důležité? Lékařský výzkum opakovaně prokázal, že adekvátní výživa je důležitá po celou dobu těhotenství. Je podstatná jak pro ženu samotnou tak pro zdraví jejího dítěte. Kvalitní výživa poskytuje prevenci proti spoustě komplikací během těhotenství (od křečí v nohou po otravu krve). Dobře vyvážená strava doplněná o přírodní vitamíny pro těhotné udělá obrovský kus práce při zajišťování zdraví dítěte. Přibližně 90 procent těhotných žen užívá vitamínové doplňky.

Kvalita vitamínů, které těhotné ženy užívají má významný vliv na blaho jak jejich budoucího dítěte tak i jich samotných. Užívané těhotenské vitamíny by měly mít co nejvíce přírodního charakteru a co nejlehčeji stravitelné. Živiny, které jsou obsaženy v těhotenských vitamínech musejí být ve správné kombinaci, v jiném případě by mohli způsobit více škody nežli užitku. Například denní užívání 1000 miligramů pouze kalcia je zbytečné a dokonce to může být i zdraví škodlivé. Potom je také nutné zvýšit příjem hořčíku, protože kalcium a hořčík by měli být ve vzájemném poměru 2 :1. Rovněž by ženy měly užívat zinek a měď, protože zvýšené množství kalcia může bránit vstřebávání těchto důležitých stopových prvků. Minerály, jako například kalcium, musejí být vázány na organické látky, aby byly lehce stravitelné. Všehny vitamíny, které těhotná žena užívá by měl být ve správné rovnováze, aby dobře plnily svůj účinek. Není dobré věřit každému vitamínovému přípravku jenom proto, že nese na štítků označení „pro těhotné ženy“. je důležité prohlédnout si jejich složení a pokud by žena měla pochyby, tak by si měla promluvit se svým lékařem nebo poradcem v oblasti výživy a vitamínů, kteří se specializují na výživu pro období těhotenství.

Pitný režim
Často a neprávem se opomíjí (nejen v těhotenství) pitný režim. V těhotenství by měla každá budoucí mamina vypít aspoň 2 litry tekutin. Aby neměla pocit, že ji tzv. tekutiny „tečou už i z uší“, je vhodné naučit se popíjet. Tedy nevypít najednou velké množství a pak už se nedonutit pít, ale popíjet po troškách – po locích. Není nic jednoduššího, než si naplnit větší sklenici pitím a pak, kdykoliv jdete okolo, trošku se napít.

A co pít ?
Stolní vody, ovocné čaje, neslazené ovocné a zeleninové šťávy. Vyhýbejte se nápojům s vysokým obsahem cukrů (sladké limonády, coly, sirupy) a nápojům obsahujícím chinin (tonic).

Káva? Ano či ne?
Kofein ve větším množství zvyšuje riziko potratu nebo předčasného porodu. Ke konci těhotenství by vám i děťátku mohl způsobit nepříjemné bušení srdce. Pokud jste byly na kávu zvyklé a těžko se bez ní obejdete, jeden šálek vám samozřejmě neuškodí.

Kouření cigaret
Kouření má přímou souvislost s nízkou porodní váhou dítěte. Vyhýbejte se pobytu v zakouřeném prostředí. Pasivní vdechování kouře může být pro plod stejně škodlivé jako vlastní kouření.

Alkohol
Nadměrná konzumace alkoholu byla a stále je spojována s celou konstelací zdravotních poruch – např. tzv. alkoholový syndrom plodu, který pokud je alkohol konzumován ve velké míře může být příčinnou i mentální retardace. Neexistuje žádná hranice udávající bezpečný limit pro pití alkoholu. Většina odborníků na zdraví radí nepít vůbec, zatímco jiní nemají vůbec nic proti příležitostné skleničce vína k večeři.

Všechny druhy léků
Mnoho léků, včetně těch volně prodejných, může být během těhotenství kontraindikováno. Ohledně užívání jakýchkoliv léků se poraďte se svým lékařem.

Konzervované potraviny
Těm je lepší se v těhotenství vyhnout. Často se do nich přidává hodně tuku, cukru, soli, konzervačních látek, příchutí i barviv. Stejné je to i s různými instantními pokrmy.

Cukr a jiné sladkosti
Výrobky obsahující cukr, různé sladkosti, koláče, sušenky a džemy mají malý obsah živin, zato se po nich snadno tloustne. Raději si své choutky zaženeme ovocem

Vyvarujte se vysokého přívodu vitamínu A
Nastávající maminky se často a v dobré víře řídí v otázce přívodu minerálů a vitamínů zásadou „čím více, tím lépe“. Je však třeba vědět, že některé z těchto látek mohou mít v nadměrném množství nepříznivé účinky. To se týká především vitamínu A, který při vyšším příjmu vede k vrozeným vývojovým vadám plodu. Při běžné vyvážené stravě riziko předávkování vitamínem A nehrozí. Nebezpečí však může nastat při nesprávné volbě nebo nadměrném užívání (multi)vitamínových preparátů a některých potravin, zejména jater a játrových výrobků (např. paštik), v nichž je přirozeně vysoký obsah vitamínu A. V žádném případě nemá přívod vitamínu A přesáhnout denní dávku.

Vegetariánská strava
Je-li nastávající maminka vegetariánka, ale jí dostatek stravy bohaté na bílkoviny spolu s čerstvým ovocem a zeleninou, mělo by její dítě mít všechno co potřebuje. Pro tělo je ale velmi obtížné vstřebat železo z rostlinných zdrojů, proto by se mohlo dítěti nedostávat. Tyto maminky by proto měly železo přijímat v potravinových doplňcích. Pokud nejí ani mléčné výrobky, musí svou stravu doplnit o vápník a vitamíny C a B12.

Deset nejdůležitějších druhů potravin, kde každá z nich je zdrojem alespoň jedné živiny:
*sýr, mléko, jogurt – vápník, bílkoviny
*sytě zelená listová zelenina – vitamín C, vláknina, kyselina listová
*libové hovězí maso – bílkoviny, železo
*pomeranče – vitamín C, vláknina
*drůbež – bílkoviny, železo
*hrozinky a švestky – železo
*sardinky – vápník, bílkoviny, železo
*mořské ryby – bílkoviny
*celozrnný chléb – bílkoviny, vláknina, kyselina listová
*celozrnné těstoviny a rýže natural – vláknina

Kterých přírodních bylinek se během těhotenství vyvarovat?
Ačkoliv velké množství bylinek poskytuje jemnou úlevu od mnoha těhotenských potíží – zvláště čaj z listů červeného maliníku, který je tou nejlepší všestrannou těhotenskou bylinou – existuje také řada bylin, kterým byste se měli v tomto období vyhýbat. Proto buďte opatrní ve výběru a následně se vyhýbejte těmto bylinám:

Vyprazdňování v těhotenství

Dbejte na prevenci pálení žáhy a zácpy
Jako prevenci pálení záhy lze doporučit následující: konzumovat menší porce jídla, ale častěji během dne; vyhýbat se kořeněným a tučným jídlům, kávě a alkoholu; nejíst l – 2 hodiny před spaním (respektive ulehnutím). V prevenci zácpy se uplatňuje zejména dostatek vlákniny a tekutin v potravě a přiměřený pohyb.

Zácpa
I když je nejznámějším problémem v těhotenství spíše nevolnost, je to problém, který vás bude trápit – pokud vůbec – pouze v prvním trimestru. Problémem, kterému se asi nevyhnete a který na vás čeká v průběhu celého těhotenství je zácpa. Trpí jí přibližně polovina všech těhotných žen. Samozřejmě nelze ani takový problém jako je zácpa podceňovat – ne že by přímo ohrožovala zdraví miminka, ale bývá častou příčinou zhoršení hemeroidů. A to jak jistě víte je velmi nepohodlné.

Proč k zácpě dochází ?
Hormony, které jsou v těhotenství v těle vytvářeny, a které mají za úkol uvolnit svalstvo dělohy, uvolňují také svalstvo střev a tím zpomalují pohyb stravy střevem. Díky zpomalenému pohybu je ze stravy vstřebáváno více vody a výsledek je pak hutnější než obvykle. Rostoucí děloha stlačuje střeva a konečník, čímž také dochází ke zpomalování vyprazdňování. V mnoha případech jsou na vině také vitamíny pro těhotné – nárůst krevního oběhu a zvýšená potřeba železa často vede k tomu, že jsou budoucí mamince předepsány tablety se železem. Jedním z vedlejších účinků železa je ovšem právě zácpa.

Řešení
Hodně pijte – dobrý pitný režim je velmi důležitý – dostatek tekutin jsme již mnohokrát zdůrazňovali – minimálně 6 až 8 sklenic vody nebo jiné tekutiny (lehký ovocný čaj, ředěný džus). Pokud chcete mít jistotu, že vypijete za den dost vody, nachystejte si celo láhev, kterou budete mít za úkol za ten den vypít. Jezte jídla bohatá na vlákninu. Dále pohyb podporuje činnost střev. Tím, že se pohybujete, podpoříte činnost střev a jste tak před zácpou alespoň trochu chráněna.. Nevhodná jsou silná laxativa. U déle trvající obstipace doporučíme glycerinový čípek nebo čaje s projímavým účinkem. Častější močení v důsledku omezení kapacity močového měchýře rostoucí dělohou musí lékař odlišit od zánětu močových cest.

Vzdělávání sester v minulosti a nyní

Ve starověku bylo ošetřovatelství spojeno s náboženstvím a potřebou konat dobré skutky. První pravidla pro opatrovnictví byla vydána Anežkou Přemyslovnou ve 12. století. Průprava trvala zhruba jeden rok. Velký důraz na vzdělávání sester byl kladen až od 2. poloviny 19. století. Adeptky byly systematicky připravovány na budoucí ošetřovatelské povolání. Roku 1872 byla založena První česká ošetřovatelská škola. Výuka probíhala formou několikaměsíčních kurzů a jediná kniha, které bylo možno využít byla “ Kniha o ošetřování nemocných “ od Florence Nightigallové. Ošetřovatelky byly vzdělávány pod vedením lékařů. Škola, ale neměla dlouhého trvání. Další snahy o znovuzaložení školy vyústily úspěchem. Roku 1916 vznikla Státní ošetřovatelská škola, která zůstala v činnosti i po skončení války. Roku 1945 byl zaveden v naší republice sovětský model ošetřovatelského vzdělávání, který je platný dodnes. Tento model má 3 roviny – základní příprava na střední zdravotnické škole, speciální pomaturitní studium a vysokoškolské studium ošetřovatelství na Filosofické fakultě.

Základní příprava na toto povolání začíná po ukončení ZŠ. Naráží se zde, ale na problém sociální nezralosti adeptů. Studium je zakončeno maturitní zkouškou a absolvent získává titul všeobecná sestra. Druhou možností je tzv. terciální vzdělávání typu Vyšších škol. Zde záleží na druhu ukončené střední školy. Pro studenty, kteří mají již vystudovanou střední zdravotnickou školu je to sestra pro jednotku intenzivní péče. Délka studia je 2 roky a je zakončeno absolutoriem. Tento obor by však měl v budoucnu brzy zaniknout. Po maturitě na jakékoliv střední škole lze studovat různé obory. Mezi ně patří sestra diplomovaná všeobecná, zubní, porodní, dětská, ergoterapeut, fyzioterapeut a jiné. Délka studia je 3 roky, a je též zakončeno abslutoriem. Třetí možností je studium vysokoškolské. Nezbytností je zde ukončená maturita. Lze jej rozdělit do několika stupňů. Prvním stupněm je sestra bakalářka. Denní studium je na 3 roky, dálkové o rok více. Po jeho ukončení je možnost pokračovat v magisterském vzdělávání. Tento titul znamená 2 roky studia navíc. V rámci univerzitního směru vzdělávání lze studovat managament v ošetřovatelství. Toto zaměření je pro vedoucí pracovníky a též pro vyučující na zdravotnických školách. Pro sestry, které se chtějí dále vzdělávat při zaměstnání je specializační studium tzv. Doškolovací institut středoškolských pracovníků v Brně. Sestry bakalářky se mohou specializovat na různé směry – fyzioterapie, ergoterapie, ošetřovatelství a jiné. Délka denního studia je 3 roky. Absolventky studia nastupují do běžné ošetřovatelské praxe a budou pracovat jako sestry. Měly by mít lepší odborné a osobnostní předpoklady vést ošetřovatelské týmy na všech úrovních, zvyšovat prestiž ošetřovatelského povolání a vést ostatní sestry k vysoce kvalitní ošetřovatelské péči v působení na zdravotní stav i celkovou pohodu nemocného.

V současné době dochází v českém zdravotnickém vzdělávání k řadě změn. Cílem je, aby byly splněny kritéria mezinárodního vzdělávání sester a usnadněn tak vstup do Evropské Unie.

Profese všeobecné zdravotní sestry v minulosti a dnes

Jen málokteré povolání prodělalo v relativně krátkém období takové změny, jako profese všeobecné zdravotní sestry. Na počátku se tvořila v charitativních středověkých hospitálech. Až v druhé polovině 19. století pronikala do nemocnic medicína a lékaři potřebovali pomocníka, který by byl schopný odborné komunikace a racionálního myšlení při ošetřování nemocných. Sestra byla povinna naprostou poslušností k lékaři. V případech, že se lékař mýlil, musela projevit naprostou loajálnost a to tím, že se snažila udržet pacientovu víru v lékaře. A bohužel proto aby nedocházelo zbytečně k nedorozumění a pochybám ze strany pacienta, nepovažovalo se za příliš vhodné probírala-li sestra s pacientem medicínské záležitosti.

Naštěstí pro nás v dnešní době, neplatí již nic z výše jmenovaných tzv. pravidel. Dnešní všeobecná zdravotní sestra je považována za člena týmu a ovládá nové dovednosti, které byly v minulosti naprosto tabu. Tzv. „primární sestra“ klienta provede a seznámí s chodem oddělení, s nemocničním řádem, se zdravotním personálem a zodpoví klientovi případné dotazy. Všeobecná zdravotní sestra se podílí na řešení sociálních problémů, které provázejí nemoc a zdraví klienta a celé jeho rodiny. Snaží se dosáhnout fyzické, psychické a sociální pohody v kontextu s prostředím, v němž klienti žijí a pracují. Hlavní funkcí všeobecné zdravotní sestry je poskytování ošetřovatelské péče metodou ošetřovatelského procesu, formou skupinové péče, edukovat klienti, zkoumat jejich vědomosti a schopnosti z oblasti obnovy zdraví, ale také poskytnout pomoc ostatním spolupracovníkům při získávaní nových poznatků a dovedností. Velice důležitou součástí náplně práce všeobecné zdravotní sestry se stala prevence, která patří neodmyslitelně ke každodenní péči o klienta, patří sem například: pohovory se sestrou specialistkou, informační materiály jako jsou videokazety, audiokazety, brožurky,dále přednášky na různá témata apod. Také se účastní rozvoje ošetřovatelské praxe a výzkumu, zavádění nových způsobů práce ve snaze dosáhnout lepších výsledků v ošetřovatelské praxi. A co klient, jak ten přispívá ke svému uzdravení kromě toho, že dodržuje lékařská doporučení? Dnešní klient se stává aktivním účastníkem týmové práce zdravotníků a společně s ním i jeho rodina, což pokládám za jeden z velkých přínosů k uzdravení nejenom klienta a jeho rodiny, ale také k dobrému pocitu zdravotnického personálu.

Dobrá péče o nemocné je naším posláním, naší prací a vlastně i povinností. Nikdy ale nesmíme zapomenout, ať už jsme v jakékoli době, že náš klient-pacient je především člověk a musíme se snažit být ochránkyní jeho zájmů. Musíme si uvědomit, že nepracujeme pouze pro nemocného, ale velmi často pracujeme především s ním.

Podkožní porty

V 80. letech byl vyvinut kompletně podkožně implantovaný port, který minimalizoval nevýhody CŽK, jakou jsou např. výskyt infekčních komplikací, pravidelné převazy a četné proplachy…

Základní součástí každého portu je kapsle s aplikační komůrkou a portkatetr zavedený do zvoleného cévního přístupu. Komůrka je kryta speciální silnou membránou, která je konstruována až pro 2000 vpichů speciální jehlou, aniž by došlo k porušení nepropustnosti systému. Tyto speciální Huberovy jehly se od běžně užívaných jehel liší zkosením špičky jehly, která při svém průchodu nevyřezává kousky materiálu, a umožní tak zpětné zacelení punkčního otvoru v membráně. K dispozici jsou jak rovné nebo pravoúhle zahnuté jednorázové jehly pro dlouhodobou infúzní aplikaci opatřené křidélky nebo kloboučky, které usnadňují fixaci ke kůži.

Máme 2 druhy portů :

Venosní porty – jsou implantovány v místním znecitlivění nejčastěji punkční cestou infraklaviculárně do v. subklavia vpravo, konec portkatetru je umístěn na rozhraní horní duté žíly a pravé srdeční síně. Katétr je tunelizován do místa kapsy, která je umístěna nad pevným podkladem hrudní stěny v podkoží spíše blíže k hrudní kosti. Zde je ke katétru napojena vlastní kapsle potru, která by měla být přes kůži dobře hmatná, jizva pak situována mimo aplikační oblast.

Arteriální porty – zavádějí se nejčastěji do povodí a.hepatica propria. Důsledně se požaduje provedení aortografie před vlastní implantací s cílem odhalit anomální zásobení cílové oblasti a optimalizovat tak distribuční dosah podsystému. Upřednostňujeme perkutánní zavedení arteriálního portkatétru Seldingerovou metodou z třísla v jedné době při DSA, peroperační implantaci vyžadují laparotomii a celkovou anestézii používáme až jako metodu druhé volby. U obou metod je katétr vyveden do podkoží pod pravým žeberním obloukem, kde je napojena kapsle obdobně jako u portu venosního. Výhodou perkutánního zavedení je hlavně možnost jeho provedení v lokální anestézii a tím i výrazně menší zátěž pro klienta.

O porty pečuje středně zdravotní personál a tato péče je velmi důležitá. Je dobré, když se střička může seznámit se způsobem implantace, má možnost si port prohlédnout a osahat i mimo lůžko klienta. Potom je pro ni totiž mnohem snazší vyhmatat správně v podkoží vyvýšenou komůrku portu. Při jakékoliv manipulaci s portem je důležité dodržovat aseptické postupy.

Proplachy provádíme nejméně 1x za měsíc u arteriálních portů a 1x za 2 měsíce u portů venosních – pokud nejsou používány častěji např. k odběru krve. Jehlu je nutné zavádět vždy kolmo ke kůži, po překonání odporu membrány bychom měli cítit, že jehla narazila na dno komůrky. Aspirací se přesvědčíme o dobré průchodnosti systému. Jehlu podložíme čtverečkem a ke kůži fixujeme pomocí náplasti. Jehla by se měla vyměnit každých 48 hodin. Každou aplikaci léku či odběr krve vždy ukončíme proplachem 20 ml Fyziologického roztoku a aplikací 5 ml heparinové zátky o koncentraci 5000j/100ml. Při vytahování jehly musí být píst stříkačky pod tlakem, abychom zamezili zpětnému nasátí krve do špičky portkatétru při průchodu jehly membránou. Před každou sérií chemoterapie by měla být provedena RTG kontrola polohy katétru a těsnosti portsystému.

Komplikace spojené se zavedením portu :

Infekční komplikace – patří mezi nejzávažnější. Můžeme ji rozdělit na infekci v místě vpichu, infekci podkožní kapsy a katétrovou sepsi. Infekce se projevuje zarudnutím nad portem, bolestivostí a zvýšenou teplotou. Při včas zahájené léčbě je prognosa této komplikace dobrá. Léčíme to ATB a do přeléčení se nutno zamezit vpichům do portu. Pokud léčba selhává i po 14 dnech je nutné portsystém vyjmout.

Trombotické komplikace – mohou se týkat portkatétru nebo cévy. Do které je katétr zaveden. Provádí se tedy buď trombolýza do portu nebo streptokynáza s následnou 7 – 10 denní kontinuální heparinizací. Při neúspěchu trombolytické léčby se portsystém vyjímá, jinak by byl spíše zdrojem dalších komplikací. Tyto komplikace se spíše vyskytují u klientů, kterým jsou apklikovány převážně krevní deriváty.

Migrace kapsle – je méně častou komplikací. Pozoruje se spíše u obézních klientů, kdy port může být velmi obtížně napíchnutelný. Často je tedy nutné provést operační revizy kapsy s opětovnou fixací portu k pevné spodině.

Důvodem neprůchodnosti portu může být také zalomení portkatétru v místě dlouhodobého namáhání. Tyto potíže se řeší chirurgicky.

Závěrem :

Samotní klienti aplikovaný port velmi dobře snáší a je pro ně příslibem dobré kvalitní péče a prodloužení života. Proto musíme důkladně klienty o všem poučit, seznámit je s velikostí implantátu a jeho typem. Nejlepší je klientovi před odchodem z nemocnice dát knížečku – tzv. PORT – PASS, ve které najde to, co potřebuje vědět. Do této knížečky se také zaznamenává každý proplach, komplikace, kontrola pod RTG.

Hyperbarická oxygenoterapie

Hyperbarická oxygenoterapie představuje léčbu vdechováním kyslíku v přetlaku. Oproti vdechování kyslíku za normálního atmosférického tlaku, tak jak je prováděno v některých jiných zařízeních, existuje u tohoto způsobu léčby vysvětlení účinnosti na základě působení jednoduchých přírodních zákonů.

Kyslík je plyn, který je pro život člověka nezbytný. Vzduch, který běžně dýcháme, obsahuje zhruba 21% kyslíku. V plicích je tento vzdušný kyslík z největší části navázán na červené krvinky a malé množství je v krvi rozpuštěno. Červené krvinky jsou již při normálním tlaku obsazeny takřka beze zbytku, takže zvýšení koncentrace kyslíku ve vdechovaném vzduchu byť i na 100% tuto tzv. transportní kapacitu červených krvinek nezvýší. Množství rozpuštěného kyslíku v krvi je určeno atmosférickým tlakem. Z toho vyplývá, že vdechování 100% kyslíků za normálního tlaku nemá u normálně dýchajícího člověka z fyzikálního hlediska prakticky žádný efekt. Červené krvinky jsou malá tělíska přenášená krví k orgánům, kde se z nich uvolňuje kyslík, kterým jsou orgány zásobovány. Jejich velikost neumožňuje průnik do oblastí postižených zužováním cév při různých onemocněních chronických (cukrovce, ischemické chorobě dolních končetin, ateroskleróze mozkových a srdečních tepen), akutních (úrazy hlavy s poraněním mozku, devastující poranění s nutností transplantací měkkých tkání a kůže, popáleniny, omrzliny), zánětlivých (osteomyelitis, Crohnova choroba), degenerativních nebo se smíšenou příčinou vzniku. Výsledkem jsou dlouhodobě a často neúspěšné léčené bércové vředy, pooperační píštěle, nehojící se rány a kožní defekty, cévní mozkové příhody, migréna a jiné bolesti hlavy, závratě apod.

Při zvýšení tlaku nad úroveň tlaku atmosférického na dvoj- až trojnásobek dochází k významnému zvýšení množství kyslíku rozpuštěného v krvi a tento kyslík se dostane i zúženým cévním systémem do oblastí nepřístupných červeným krvinkám, čehož právě využívá léčebná metoda, kterou se zabýváme. Tím se zlepší zásobení kyslíkem tkání postižených jeho akutním nebo chronickým nedostatkem.

Léčba se provádí tak, že je pacient umístěn do tzv. hyperbarické komory, což je ocelový válec, v němž pacient sedí nebo leží a z dýchacího zařízení pomocí obličejové masky vdechuje kyslík. Samotná komora je plněna vzduchem na přetlak 1,6 atmosféry, což odpovídá tlaku, který je v 16 metrech pod vodou. Jedna procedura trvá 120 minut, pacienti absolvují podle povahy onemocnění takovýchto sezení v jedné serii průměrně 20. Do komory, kterou máme k dispozici, je možno umístit 2 až 3 pacienty najednou, což je výhodné u nemocných trpících klaustrofobií. Během expozice si pacient může číst, poslouchat reprodukovanou hudbu nebo komunikovat s ostatními pacienty, přičemž je neustále ve vizuelním i verbálním spojení s personálem.

Léčbu doporučuje obvodní lékař nebo ambulantní specialista, k němuž docházíte v rámci léčby své základní choroby, po dohodě s odborným lékařem přetlakové komory. Před zahájením léčby budete seznámeni s prostředím, průběhem léčby a opatřeními, která je nutno při pobytu v přetlakové komoře dodržovat. Výsledky léčby průběžně sleduje lékař, který léčbu doporučil.

Léčba je plně hrazena zdravotními pojišťovnami.

Bližší informace je možno získat u obvodního nebo ambulantního specialisty, nebo přímo na pracovišti hyperbarické oxygenoterapie.

Další v oboru:
Koxartróza dx. k totální endoprotéze – Oše. diag. dle Gordonové
Kanylace periferní žíly
Centrální žilní katétr
Podkožní porty
Nazokomiální nákazy
Profese všeobecné zdravotní sestry v minulosti a dnes

Kanylace periferní žíly

Historie venepunkce sahá do 17. století, kdy byla zveřejněna první zpráva o aplikaci nitrožilní injekce člověku. První periferní žilní kanyla v té podobě, jak ji známe dnes, byla na evropský trh uvedena roku 1968. Od této doby se její používání rozšířilo přes oblast intenzivní péče i na standardní lůžková oddělení. Samotná aplikace se přesunula do kompetence středních zdravotnických pracovníků. Při zavádění periferní žilní kanyly musíme postupovat podle standardů daného oddělení.

Jak taková kanyla vlastně vypadá:

Základní části kanyly:
– průhledná komůrka na sledování toku krve
– injekční port s odklápěcím krytem – není u každého typu
– fixační křidélko – není u každého typu
– umělohmotný katétr
– ochranná pochva
– kovová punkční jehla s hrotem
– zátka
– Luer Lock zakončení hrdla pro dokonalé spojení s infúzním setem

Injekční port:
umožňuje podávání i.v. injekce přes jednocestný ventil, který zároveň brání zpětnému toku krve a infúzních roztoků.

Indikce pro zavedení žilních periferních kanyl :
– aplikace infúzí nebo transfúzí
– aplikace injekčně podávaných farmak
– odběr krve k diagnostickým účelům

Návod na zavedení i.v. kanyly
Veškeré naše intervence by měly začínat rozhovorem s klientem. Informovanost klienta je velmi důležitá a my bychom na ní neměli zapomínat. Klient by měl vědět, co je to za výkon, proč je nutné jej provést, zda to bude bolestivé, na jak dlouho to má a k čemu je to vlastně dobré. Měli bychom mu dát také možnost, aby se nás mohl zeptat na cokoliv, čemu nerozuměl. Tímto rozhovorem si také částečně získáme spolupráci klienta a o to bude výkon jednodušší. Tím, že si s klientem budeme povídat a nebudeme na něho spěchat také získáme jeho důvěru a on sám bude klidnější.

Po rozhovoru následuje příprava pomůcek:
– kanyly s vhodným průsvitem
– desinfekce
– škrtidlo
– tampóny a čtverečky
– rukavice
– emitní miska
– fixační lepení
– infúzní roztok s infúzním setem, adaptorem nebo mandrén
– buničina na podložení místa
– dokumentace

Všechny tyto pomůcky bychom si měli připravit na vozík a nebo na tácek, abychom na nic nezapomněli, neběhali sem a tam a aby se pomůcky potom neválely v pacientově posteli, na nočním stolku a podobně.

Dále je důležité zvolit polohu, která je vhodná k tomuto výkonu. Nejlepší je poloha vleže. Dále je vhodnou polohou poloha v sedě s nataženou končetinou podepřenou v lokti.

Volba místa vpichu :
Při volbě vhodného místa pro zavedení kanyly je potřeba brát v úvahu celkový stav klienta, plánovaný terapeutický výkon, velikost kanyly a stav žilního systému klienta. Vhodné jsou, u dospělých, žíly na hřbetu ruky, předloktí a v okolí loketní jamky, ale i okolí loketní jamky se nedoporučuje z důvodů možných komplikací vzniklých v důsledku pohybu kanyly v žíle. Žíly na dolních končetinách by měly být použity pouze v nezbytných případech. U kojenců se kanyla aplikuje do žil v oblasti hlavičky.

Výběr intravenosních kanyl :

Pro výběr kanyly jsou důležitá 2 hlediska :
1. předpokládaný terapeutický postup – jaké léky, po jakou dobu a jakou rychlostí budeme podávat
2. poměry periferního žilního systému

Obecným pravidlem je použít pro každou aplikaci kanylu co nejmenšího průměru a délky. Menší kanyly umožňují větší průtok krve a tím rychlejší ředění přiváděného léku. Malá kanyla také snižuje riziko mechanického dráždění žíly a je menším traumatem pro klienta. Zapamatujme si, že kanyla nikdy nesmí obturovat vnitřní průsvit žíly.

Pokud už máme zajištěny veškeré pomůcky potřebné k výkonu, tak si umyjeme a odesinfikujeme ruce a vezmeme si rukavice. Klientovi zaškrtíme končetinu, nad místem vpichu, škrtidlem a najdeme vhodnou žílu pro aplikaci. Nedostatečnou náplň žil můžeme zlepšit pobídnutím klienta k tomu, aby otvíral a zavíral pěst, snížil polohu končetiny, dále můžeme dráždit žílu poklepem nebo na končetinu můžeme přiložit teplý obklad. Když jsme si tedy našli vhodnou žílu pro aplikaci, tak místo vpichu řádně odesinfikujeme. Čištění provádíme jemně a necháme vše důkladně zaschnout. Na odesinfikovanou plochu už nesaháme.
A teď již přistupujeme k samotnému zavedení kanyly. Zkontrolujeme celistvost kanyly a její hrot. Kanylu uchopíme tzv. tříbodovým úchopem

který zajišťuje stabilitu. Žílu si fixujeme natažením kůže, aby se nám žíla nepohybovala a neuhýbala před hrotem jehly. Zavedeme kanylu do žíly pod úhlem 30° – 40° ke kůži ve směru průběhu žíly. Vlastní vstup jehly do žíly indikuje přítomnost krve v signální komůrce kanyly.jehlu dále nezavádíme, pouze pomalu vsunujeme plastikovou kanylu do žíly. Po celém zavedení uvolníme škrtidlo a stlačíme žílu v oblasti před kanylou – tímto zabráníme úniku krve z kanyly. Po té napojíme na kanylu infúzní set a nebo ji uzavřeme mandrénem. O tom, zda jsme v žíle se také přesvědčíme tím, že pustíme klientce do žíly infúzní roztok. Pokud je vše v pořádku můžeme kanylu fixovat ke končetině klienta. K tomu nám slouží fixační lepení, např. Veca – C. Fixace musí být velmi pečlivě provedena, neboť každý pohyb kanyly dráždí stěnu žíly a tím vzniká zánět.

Máme několik možností krytí :

Okluzivní krytí
– přilnavé, pro vodu nepropustné, průhledné. Nevýhodou je, že je neprodyšný pro vlhkost, kterou klient vylučuje. Tím dochází k tvorbě ideálních podmínek pro množení bakterií.

Neokluzivní krytí
– je to krytí místa vpichu sterilním čtvercem. Nevýhodou je, že se dá použít pouze krátkodobě, propuští vlhkost a nepřilne po celém obvodu k povrchu kůže.

Krytí Veca – C
– vyrobené z hypoalergenní tkaniny, která umožňuje volnou cirkulaci vzduchu. Pod kónus a křidélka kanyly se aplikuje tampónek, který zabraňuje otlakům kůže a odnímá z kůže vlhkost. Fixaci, zajišťuje perforovaná aluminovaná folie, která se přikládá na kónus kanyly. Sledování místa vpichu umožňuje polyuretanové okénko nad místem vpichu. Toto krytí můžeme u klienta nechat tak dlouho, jako kanylu. Vyměníme ho pouze pokud je znečištěné.

Kanylu kontrolujeme minimálně jednou denně. Klienta informujeme o šetrné manipulaci. Veškeré údaje o zavedení kanyl se musí řádně zapisovat do dokumentace.

Je důležité, aby tam bylo zapsáno :
– datum a čas zavedení
– v jaké končetině je kanyla zavedena
– upřesnit její zavedení
– kolikátý den je kanyla zavedena
– na kolik pokusů byla zavedena
– kdo výkon prováděl
– podpis sestry

Dále se zaznamenávají :
– převazy kanyl
– komplikace
– zrušení kanyly

Komplikace, které mohou nastat :
Při každém zavedení intravenosní kanyly musíme počítat s tím, že by mohli nastat určité komplikace.

1. Flebitida – zánět žil
je nejčastější komplikací, která je spojená se zaváděním i.v. kanyl. Tato komplikace se projevuje bolestivostí, citlivostí, otokem, zarudnutím až hnisáním v průběhu žíly. Vznik flebitidy ovlivňuje řada faktorů a patří sem např. celkový stav klienta, infekční komplikace spojené s následnou léčbou, velikost kanyly, místo a provedení, ponechání kanyly a způsob provedení fixace.

2. Extravazace
je to pronikání látek mimo cévní řečiště. Některé látky, které se dostanou mimo tu cévní stěnu také mohou způsobit tkáňovou nekrózu. Pronikání mimo cévní řečiště napomáhají např. ohyby paže, těsná fixace a nebo naopak nedostatečná fixace.

3. Hematomy
nejčastěji vznikají jako následek špatného zavádění kanyly a nebo jejího odstraňování. Tvorbě hematomů po vytažení kanyly lze zabránit stlačením místa a si na 3 minutky.

4. Chybná intraarteriální punkce
je to nejnebezpečnější komplikace, ale je naštěstí méně častá. Může vést k nekróze tkáně, ke ztrátě končetina a nebo až ke stavu, který vysoce ohrožuje klienta na životě. Typický je pulzující charakter krevního sloupce v kanyle a také zpětný tok světle červené pulzující krve po uzavření infúzní linky. Hlavní projevem je bolest a modravé a bílé zabarvení končetiny. Pokud bychom měli podezření na tuto komplikaci, je nutné okamžitě přerušit výkon.

5. Embolie
– je velmi vzácná. Může nastat tehdy, jestliže vznikne negativní tlak v žíle, leží-li místo punkce nad úrovní srdce a nebo jestliže je v infúzní soupravě velká vzduchová bublina a ta je aplikována do žíly. Embolie ale může také vzniknout, pokud prostřikujeme neprůchodný katétr.

Indikace pro výměnu nebo odstranění kanyly :
– ukončení léčby
– kontaminace nějaké části infúzní soupravy
– po transfúzi krve
– pokud jsou nějaké známky místní žilní reakce
– pokud má klient zimnici a zvýšenou teplotu
– extravazace
– neprůchodná kanyla
– kanyla zavedená v terénu
– pokud uplynula doba pro zavedení kanyly dle standardu

Ještě jednou stručný návod pro aplikaci :
1. informovanost klienta
2. příprava pomůcek
3. upravit polohu klienta
4. zaškrtit končetinu
5. vyhledat žílu
6. odesinfikovat místo vpichu
7. fixovat žílu
8. zavést kanyly do žíly
9. uvolnit škrtidlo
10. napojit infúzní set nebo uzavřít mandrénem
11. fixovat kanylu
12. zabezpečit polohu
13. dokumentace
14. monitoring

Ošetřovatelský proces při zavádění intravenózní kanyly

1. Identifikace klienta
– paní K. ve věku 37 let
– paní K. byla hospitalizována pro plánovanou apendoktomii
– dnes je první den po operaci a její stav se zhoršil, má vysolé teploty a proto lélař předepsal podávání antibiotik i.v.
– paní K. má ze zavedení kanyly trošku strach

2. Získávání informací
– s jakým onemocněním se paní K. léčí
– zda už někdy jí byla zaváděna i.v. kanyla
– zda zná pojem i.v. kanyla
– zda nemá strach ze zavádění i.v. kanyly
– důvod proč je i.v. kanyla zaváděna
– jaký je stav její pokožky a jaké má žíly
– zda je dostatečně informována o zavedení i.v. kanyly a zda má ještě nějaké dotazy k tomuto výkonu
– zda je klientka alergická na různé druhy desinfekce

3. Pomůcky k zavedení
– kanyly s vhodným průsvitem
– desinfekce
– škrtidlo
– tampóny
– rukavice
– emitní miska
– fixační lepení
– infůzní roztol s infůzním setem a adaptorem
– buničina na podložení místa
– dokumentace

4 . Potencionální ošetřovatelské diagnózy
– úzkost a strach z důvodu neinformovanosti – riziko vzniku infekce v souvislosti s nedodržením aseptických postupů – snížená soběstačnost v souvislosti s podáváním léků do kanyly – bolestivost v souvislosti se špatným zavedením – paravenózní podání v souvislosti se špatným zavedením kanyly

Ultrazvuk

Historie UZ diagnostiky v českém porodnictví a gynekologii je poměrně dlouhá, po Velké Británii, Rakousku a Švédsku jedna z nejdelších v Evropě. Je obdivuhodné, že se časný rozvoj této diagnostiky podařil přes tehdejší značnou izolaci a omezené možnosti odborníků.

Historie UZ diagnostiky v českém porodnictví a gynekologii je poměrně dlouhá, po Velké Británii, Rakousku a Švédsku jedna z nejdelších v Evropě. Je obdivuhodné, že se časný rozvoj této diagnostiky podařil přes tehdejší značnou izolaci a omezené možnosti odborníků. Ultrazvukové vyšetření (UZ) Mezi všemi zobrazovacími metodami má UZ v gynekologii výsadní postavení. Jde o metodu, která využívá zvukových vln o vysoké frekvenci (řádově MHz). Vlny jsou vysílány sondou přiloženou na tělo pacientky, prostupují tkání a od různých struktur v těle se odrážejí různou měrou. Odražené vlny sonda přijímá a na základě množství přijatých vln je vytvářen na monitoru obraz. V současnosti se běžně užívá dvourozměrný obraz, zachycující řez tělem v rovině vyslaných vln. Existují i přístroje, které jsou schopny vytvořit i trojrozměrný tzv. 3 D obraz ( = trojdimenzionální ). Jejich užití je zatím ojedinělé. Před samotným UTZ vyšetřením je třeba aplikovat na kůži speciální gel, který umožňuje snazší přenos ultrazvukových vln. Vyšetřující lékař drží v ruce takzvanou UTZ sondu, která je vysílačem ultrazvukového vlnění a současně přijímačem odražených vln. Sonda je kabelem spojena s vlastním přístrojem, který přijaté informace počítačově zpracuje a na obrazovce zobrazí ve formě lidskému oku srozumitelného dvourozměrného černobílého obrazu. Ultrazvuk je tak schopen vytvářet ´ řezy ´ lidským tělem. Ultrazvukové vyšetření slouží k přehlédnutí vnitřních pohlavních orgánů a ev. dalších struktur v malé pánvi, zhodnotit jejich tvar, určit velikost, vzájemné vztahy. Diagnostikujeme tak počínající těhotenství, děložní myomy, cysty a jiné tumory, zánětlivá ložiska v oblasti děložních přívěsků, výpotek popř. krev v dutině břišní aj. Podle tvaru a způsobu vysílání zvuku se rozlišuje celá řada sond. V gynekologii používáme především transabdominální (TAS) a transvaginální (TVS) sondy. Při vyšetření transabdominální sondou leží pacientka na zádech, na podbřišek se nanese gel, zajišťující kontakt sondy a těla pacientky, a přejíždí se sondou nad vyšetřovanou oblastí. Vyšetření je tedy prováděno přes (přes, skrz = trans) stěnu břišní (břicho = abdomen), tj. transabdominálně. Vyšetření je proto značně ztíženo u obézních pacientek. Pro lepší zobrazitelnost je nutné, aby měla žena při vyšetření plný močový měchýř (proto doporučujeme alespoň hodinu před vyšetřením vypít minimálně jeden litr tekutiny). Řadu gynekologických indikací transabdominálního vyšetření převzalo transvaginální vyšetření, výsadní postavení zůstalo TAS v porodnictví a u vyšetřování útvarů větších rozměrů, které již nejsou v dosahu vaginální sondy. Při vyšetření transvaginálním (trans = skrz, přes, vagina = pochva, tj. transvaginální = prováděný přes pochvu) leží pacientka v gynekologické vyšetřovací poloze, tj. na zádech s pokrčenýma, mírně roztaženýma nohama, a s podloženou pánví. Do pochvy je zasunuta sonda, které se tak dostává do blízkého kontaktu s vnitřními pohlavními orgány ženy. Odpadá tu stínění břišní stěnou, a proto je transvaginální vyšetření přesnější. Nevýhodou je malý dosah transvaginálních sond, tzn. že umožňují přehlédnout jen cca 13 cm od sondy. Vyšetření se není třeba obávat, je zcela nebolestivé a na mnoha klinických studiích byla prokázána jeho neškodnost pro matku i plod (na rozdíl od např. rentgenových paprsků, kterých by se v graviditě užívat nemělo).

V České republice se v průběhu těhotenství provádějí 3 UTZ vyšetření:

1. Období 10-14 týdne:

Uz vyšetření slouží k zjištění životaschopnosti těhotenství, četnosti těhotenství, jeho přesné stáří a vyloučení event. hrubých vývojových vad. Při vyšetření okolo 12. týdne již má plod všechny hrubé rysy malého človíčka a protože jeho velikost dosahuje asi 8 cm, je možno jej zachytit na obrazovce celého najednou.V posledních letech se prosazuje měření prosáknutí záhlaví, které slouží k časné detekci chromozomálních vad. Je to moderní metoda, která má vysokou výtěžnost záchytu.

2. Období okolo 20 týdne:

Lékař měří tzv. biometrii plodu ( tj.přesně změří určité části plodu – nejčastěji průměr a obvod hlavičky, obvod bříška a délku stehenní kosti – z těchto údajů je přístroj schopen vypočítat m j. i přibližnou hmotnost plodu ) a poté pátrá po event. vývojových vadách.

3. Období po 30 týdnu:

Lékař opět provede biometrii plodu, aby zkontroloval, zda plod správně roste. Dále je třeba určit polohu plodu, pohybovou aktivitu, množství plodové vody a polohu placenty Při jakýkoli pochybnostech o zdárném průběhu těhotenství lékař ultrazvuk provede i mimo tato období.

Speciální případy, které vyžadují UTZ vyšetření:

1. mimoděložní těhotenství: pokud je těhotenský test pozitivní a v děloze není vidět gravidita, je třeba pomýšlet na mimoděložní těhotenství.

2. samovolný potrat: při krvácení z dělohy je nutno stanovit, zda je plod živý – od tohoto se odvíjí další postup léčby.

3. zmlklé těhotenství: někdy se stává, že těhotenství v počínajícím stadiu odumře, ale není vypuzeno z dělohy jako při potratu. Na UTZ vyšetření je patrno těhotenství menší, než odpovídá termínu posledních menstruace a není patrný tep srdce plodu. V tomto případě je vhodné vyšetření za nějakou dobu zopakovat.

4. hypotrofický plod: někdy se může zjistit, že plod roste pomaleji, než by měl a je hubenější. V tomto případě je třeba opakovanými vyšetřeními přesně sledovat růst plodu a speciálním měřením průtoku krve v pupečníkových cévách ( tzv. dopplerovské vyšetření) vyšetřit funkci placenty.

5. prenatální diagnostika: někdy je z různých důvodů třeba odebrat na vyšetření vzorek plodové vody (amniocentéza) či pupečníkové krve (kordocentéza). Odběr prováděný pod kontrolou ultrazvuku minimalizuje riziko poranění plodu – lékař na obrazovce vidí přesně jehlu a může se tak vyhnout poranění plodu.

6. cervikometrie: děložní čípek (cervix uteri) je ta část dělohy, která zasahuje do pochvy. V průběhu těhotenství má být dostatečně dlouhý a uzavřený, tím vlastně udržuje plod v děloze a zabraňuje předčasnému porodu. Někdy však tuto funkci plní nedostatečně – zkracuje se a otevírá – hovoříme o tzv. inkompetenci čípku děložního. Vaginální sondou lze přesně změřit jeho délku a jeho event. pootevírání a poté zavčas podniknout příslušná opatření.

Nízkomolekulární hepariny

  • sou v široké míře užívány k prevenci vzniku hluboké trombósy a plicní embolie u pacientů po ortopedických, gynekologických a obecně chirurgických výkonech
  • K jejich přednostem patří vyšší biologická dostupnost
  • Jejich antikoagulační účinek je lépe předvídatelný a podstatně prodloužený

Indikace:

  • Prevence tromboembolických onemocnění v poop. Období
  • Léčba rozvinuté hluboké žilní trombósy
  • Revence krevního srážení během hemodialýzy
  • Léčba NAP, CMP ( ischemická )

Způsob podání:

  • Podává se většinou 2x denně po dobu 7 dnů
  • Podává se subcutánně
  • Dávkování se určuje dle váhy pacienta
  • Injekce se vpichuje do podkoží v oblasti břicha, střídavě vlevo, vpravo ( v okolí pupku )
  • Jehla musí vniknout v celé délce kolmo do kožní řasy vytvořené mezi palcem a ukazovákem podávajícího zdravotníka
  • Řasa musí být udržována po celou dobu podání
  • NEASPIROVAT !!!

Během léčby se musí sledovat:

  • KO – trombocyty ( 140 – 400 x 10 na 9 / l )
  • INR – poměr koagulačního času u nem. a koagul.času u konkrétního vzorku
  • APTT – doba, za kterou se krev srazila

Standartní heparin se vyrábí ze zvířecích sliznic ( ze střev, sliznic vepřů nebo krav . Antikoagulační účinek popsal v roce 1916 McLean.Názvy : CLEXANE, FRAXIPARINE

Nežádoucí účinky:

  • krvácení
  • poheparinová trombocytopenie ( nedostatečná tvorba destiček )
  • osteoporosa
  • kožní nekrózy – jsou vzácné